Příběh mého tatínka - Pavla Wiedera staršího

Pavel Wieder st. začal svou kariéru jako zootechnik. Už tehdy věděl, že chce svůj život spojit s prací se zvířaty a to se mu nakonec povedlo i díky pštrosí farmě, kterou se společníky založil v roce 1993. Jak to všechno začalo a jaká byla historie našeho Pštrosího Vršku Wieder? Na to všechno vám odpoví sám Pavel Wieder st. v našem rozhovoru.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl chovat pštrosy?

Vzniklo to poměrně zábavně - po revoluci jsme jednou slyšeli v rádiu relaci ze světa, kde mluvili o chovu pštrosů. Manželka se na mě tehdy podívala a řekla: "Chováš už všechno možné a pštrosy ještě nemáš?" A tak to vlastně začalo! Brzy poté jsme kontaktovali jednu pštrosí farmu na Slovensku a vzápětí bylo rozhodnuto - budeme chovat pštrosy!

Kdy jste založil pštrosí farmu?

V roce 1993 jsme se společníky založili FARMU ORYX a chtěli jsme mít specializaci, ve které by byl podnik zajímavý. Proto jsme se tehdy definitivně rozhodli, že do chovu pštrosů půjdeme a nechali jsme si z Afriky dovézt prvních 20 ročních jedinců prostřednictvím slovenské pštrosí farmy. Později jsme pštrosí kuřata nakupovali z Holandska, a tak jsme postupně rozšiřovali naši farmu. V té době v našem chovu nešlo o maso, ale spíše o rozmnožování pštrosů a jejich prodej dalším zájemcům.

 Jak vypadaly začátky chovu, o kterém v té době asi ještě nebylo dostatek informací?

Já byl vždycky velkým milovníkem zvířat, takže to pro mě bylo velkým potěšením a taky výzvou! Myslím, že se mi podařilo odečítat z chování zvířat, vcítit se do jejich mysli a podle toho nastavit pravidla chovu. Řekl bych, že právě díky tomu se nám tehdy podařilo chov pštrosa zvládnout, protože informací bylo opravdu nedostatek. Čerpali jsme je ze zahraniční literatury, kterou jsme si museli pracně překládat, ale ani to nebylo dostatečným zdrojem informací. Chovné podmínky v našem klimatickém podnebí se totiž natolik liší od podmínek v Africe, že jsme si zkrátka museli na spoustu věcí přijít sami. Postupem času jsme tak zvládli nastavit krmné dávky, způsoby ustájení, teplotní režimy a způsoby líhnutí.

Narážel jste v té době na nějaké problémy spojené s tehdejšími právními předpisy a chovnými pravidly? A jak tato situace vypadá dnes?

Tehdy se veterinární správa dívala na chov pštrosa jako na exota. Od té doby se v chovech pštrosů hodně změnilo a běžci se stali v roce 2002 v české legislativě hospodářskými zvířaty. To znamená, že mohou být chovaná pro užitek jako například kozy, drůbež a další, nikoli jako exotická expozice. Ovšem k dnešnímu dni jsou nastavená pravidla chovu (velikost výběhů a ustájení) našim státem tak přísně, že odpovídají chovu exotických zvířat v ZOO. Tato skutečnost nám prodražuje produkci porážkových zvířat a tím pochopitelně i cenu masa.

Jak se vaše pštrosí farma za téměř 30 let změnila?

Chov pštrosa na farmě Oryx probíhal od roku 1993 do 2003. V té době jsme se soustředili zejména na rozmnožování, které se nám ale v roce 2003 přestalo dařit, a tak jsme se rozhodli chov raději přerušit. V příštích 7 letech jsme pštrosy nechovali a zlom přišel až v roce 2009, kdy jsem se rozhodl chovat menší exempláře běžců, a to Nandu pampové. Ti se nám v té době podařili úspěšně rozmnožit, a tak začala nová etapa naší pštrosí farmy. Nandu pampový jsou extrémně plodná zvířata, která snáší spoustu vajec. Soustředili jsme se tehdy hlavně na produkci vajec a jen přebytek zvířat šel na porážku.

Kdy jste se vrátili k chovu pštrosa Afrického?

Bylo to myslím okolo roku 2013-2015, kdy jsme dovezli pštrosy africké z významného evropského chovu. Dnes je jejich chov především cílen na produkci masa, kdy o kůži a peří v dnešní době už není moc velký zájem.

Jak je chov pštrosa náročný ve srovnání s ostatními chovnými zvířaty, jako jsou prasata, krávy, atd.?

Počty chovaných zvířat nikdy nedosáhnou počtu jako u prasat, skotu, atd. Vždy to bude nějaká alternativa. Ať´chová člověk cokoliv, zvířata musí mít vždy dobré životní podmínky a nesmí být chována v prostředí nasyceném čpavkem. Je pak totiž logické, že jejich maso vykazuje pachuť a produkty z takového masa nestojí za nic.

 Jak v současné době funguje spolupráce mezi vámi a vašim synem?

Já Pavlovi pomáhám s výchovou zdravých zvířat. Syn má, jak se říká buňky pro zpracování a výrobu produktů, ke kterým potřebuje kvalitní surovinu. Tu pak může dále zpracovávat a distribuovat svým zákazníkům. Nejde dělat dobrý výrobek ze špatné suroviny, a tak se soustředím na to, aby pštrosi žili v adekvátních podmínkách a s dobrou výživou.

Proč by měli lidé vyzkoušet pštrosí maso?

Člověk potřebuje relativně málo produktivní energie, aby musel jíst tučné maso. I proto je skvělé vyzkoušet to pštrosí, protože jeho nutriční hodnota předčí většinu jiných druhů. 

Jaký musí být člověk, který chce chovat zvířata?

Člověk, který chová zvířata, musí myslet na to, že až ráno vstane, musí jako první nakrmit zvířata a až pak se najíst sám. Chovatel taky musí svá zvířata pozorovat a rozpoznat jakýkoliv problém, který jde vyčíst například z jejich sníženého příjmu krmiva.

Chcete-li mít uspět, musíte mít prioritně rád svou práci i zvířata. Já jsem zvířeti vědomě nikdy neublížil. Když ho chovám jako produkt, nemůžu ho mít jako mazlíčka, ale musím jim vytvořit ty správné podmínky k životu, aby se cítil spokojeně. Tato práce nelze dělat jen kvůli tomu, aby z toho měl člověk zisk. Když jdu mezi zvířata, není to jen fyzická práce, ale radost ze života a radost z momentu!